28. říjen 1922 vešel do historie jako osudný den Pochodu na Řím, demonstrace během které desítky tisíců bojovníků Národní Fašistické Strany, vedeni Benitem Mussolinim, údajně směřovali k hlavnímu městu Králoství s cílem donutit panovníka, aby nechal straně politické vedení Země pod vyhrůžkou, v případě nevyslechnutí požadavku, použití násilí. Dva dny poté se fašistům podařilo získat od krále Vittorio Emanuele III mandát pro Benita Mussoliniho k sestavení nové vlády. Tím byl ztvrzen konec liberálního státu. V mnoha příručkách dějepisů je Pochod na Řím připomínán jak revoluční a protiústavní “puč” realizován s cílem zničit stávající státní systém. Ale navzdory obecného názoru o této události, který se rýsoval po pádu režimu a v následné historické analýze, která upředňosťovala některé zdroje oproti druhým, jak věci doopravdy proběhly?
Historik, působící na mezinárodním akademickém poli a špičkový spisovatel, hází nové světlo na tyto dny pro národ velkého vření: Aldo Alessandro Mola, Zlatý odznak zasloužilý za školu, kulturu a umění, který ve své knize: Mussolini se samými jedničkami? Od Facty k Duce. Nevidané informace o krizi z roku 1922 dělá to, co by mělo být vždy hlavním cílem historika, tudiž zůstávat nestranný a nalézt faktografickou pravdu, jež se schovává za názory.
Díky pozorné analýze velkého množství dokumentů (ze kterých mnohých nevídaných), jako zápisy vlády předsedy Lugiho Facty a z prvních dvou měsíců Mussoliniho vlády, Diář Vojenského Domu Krále atd., kniha od Alda A. Moly vychází ze silné pozice, které jí dává tato documentace, tvrdí, že, na rozdíl od obecného mínění, se Pochod na Řím nejen nekonal 28. října 1922, ale nekonal se vůbec. Podle Molou podporované a široce zdokumentované teorie, toho dne ministerský předseda Luigi Facta podal demisi, 30. října král Vittorio Emanuele III svěřil Mussolinimu úkol, aby sestavil vládu, která zahrnovala fašisty, nacionalisty, liberály, populární, demokraty, katolíky do národní koalice, která neměla obdoby. Když fašistické eskadrony vstoupili do Říma v noci mezi 30. a 31. října jejich záměr nebyl vydobýt město a, především, Mussolini již obsazoval místo Ministerského předsedy. Žádný Pochod na Řím se nekonal, míníme-li tímto výpad fašistů za cílem se podílet na konstituované moci, a ani se nekonala kapitulace Státu před moci organizovaných komand. 1. listopadu fašistické komanda odjely z hlavního města na speciálních vlacích po “hlučném, ale pacifickém pochodu z náměstí Venezia k nádraží Termini”. Mussolini se představil Sněmovně se svým programem, který byl přijat všemi hlasy!
28. října se neshodoval s koncem liberálního Státu, ani nenastolil hned režím. S velkou politickou obratností a určitou dávkou oportunismu fašismus obsadil místa, které mu jeho oponenti nechali volná a postupně se rozšířoval, ale nikdy se mu nepodařilo se ztotožnit se Státem, jenž fakticky zůstával monarchistickým, ani s Italy. Zápisy ze zasedání vlád předsedy Facty dokumentují její průběh od února ke konci října 1922. Bojovníci komand v Římě pochodovali na počest národní koaliční vlády pod záštitou Krále, kolem kterého byli ministři Války a Námořnictva, kteří nebyli vůbec fašisté. Kniha napsaná Molou mapuje omezení a neúspěch osobního konání Luigiho Fakty, který svým chováním vytvořil mocenské prázdno, které pak bylo naplněno konáním krále Vittorio Emanuele III, jehož cílem bylo vyřešit krizi. Dále navrhuje cennou a nevídanou dokumentaci ohledně důvodů, jenž vedly panovníka k tomu, aby zaúkoval Mussoliniho sestavením vlády. To, co se stalo poté, nikdo nemohl tehdy tušit.
Nakladatelství Capricorno, Turín, 2012, 376 str.
série „Zdroje pro historii Itálie“.
Aldo Alessandro Mola
(Cuneo, 17. dubna 1943) byl ředitelem škol v několika gymnaziích od roku 1977 do roku 1998. V roce 1980 získal zlatý odznak za bynasloužilý za školu, kulturu a umění. Učitel současné historie při Univerzitě studií v Miláně, od roku 1986 je ředitelem Centra pro studium Zednářství a od roku 1992 spolu-učitel katedry “Pierre-Théodore Verhaegen” při Université libre de Bruxelles. Je ředitelem Evropského centra Giovanniho Giolittiho, předsedou Výbor z města CuneoÚstavu pro histori italského obrození aAsociace studií o oblasti Saluzza a předsedou Centra studií Mario Pannunzio města Alessandria. Mola uspořádala početné studijíní besedy, obzvlášť pro Ministerstvo obrany. Je ředitelem historickcýh knižních řad, od roku 1967 je autor esejů. V roce 2004 obdržel z Předsednictva ministerské rady Cenu za kulturu.