Českou herečku Simonu Stašovou netřeba představovat, jen namátkou v její filmografii se vyskytují role ve filmech: Pelíšky, Musíme si pomáhat, Román pro ženy, Lída Baarová. Ale paní Simona je nejen filmovou herečkou, ale především, jak sama říká, divadelní. Již od roku 1991 je členkou Městských divadel pražských. Zde zazářila například ve hře italských autorů Rodolfa Sonego a Renata Giordano „Vím, že víš, že vím.“ A vůbec má paní Simona k Itálii blízko už od svého mládí.
Café Boheme:Paní Simono, někde jsem četla, že právě hru „Vím, že víš, že vím“, jste vlastně dostala na česká divadelní prkna právě Vy. Jak se to podařilo?
Simona Stašová:Víte, moji velcí přátelé jsou překladatelé. Jsou to báječní lidé a moc si jich vážím. A pokud je v nějaké hře role pro mě, dostávám vždy překladatelský kousek ještě horký a mohu si vybírat. To je obrovská výhoda. Jedna z mých největších přítelkyň, která bohužel loni zemřela, je Karina Havlů. Její tatínek byl Ivo T. Havlů, velmi slavný překladatel z angličtiny a Karina od dětství pobývala v Itálii, a tak měla k italskému jazyku vztah jako k mateřštině. Před pěti lety mi zavolala, že v Římě mají na repertoáru v divadle tuto slavnou hru, kterou ve filmu hrála Monica Vitti a Alberto Sordi. Film jsem samozřejmě znala, Karina hru přeložila, dohodla s autory práva pro Českou republiku a za pár měsíců jsme už zkoušeli. Je to kouzelná komedie, chytrá a zábavná.
Café Boheme:Ve hře jsou filmové dotáčky na plátně, taková Laterna Magika a je vidět, že jste dokonce filmovali v Římě.
Simona Stašová:Ano, natáčeli jsme v Římě před Coloseem, ve Vatikánu, na náměstí PiazzaVenezia, 
v římských uličkách, a tyto záběry jsou kořením na jevišti. A to se mohlo uskutečnit zase díky mým kamarádům profesionálním kameramanům, střihačům, zvukařům, takže výsledek je opravdu krásný. Mít dobré kamarády, to je v životě veliké požehnání a já jim všem za to děkuju. Také díky jim máme divadlo stále plné.
Café Boheme:Ale tato hra není jediná italského původu. Dá se tedy říci, že Vás italští autoři fascinují?
Simona Stašová:Nedivte se, že jsem italskou kulturou posedlá. Mluvím celkem obstojně italsky, takže si vždy text přečtu v originálu, což je velká výhoda. Dnes mám na repertoáru tři italské hry, a všechny je miluju. Především je to Filumena Marturano, kterou Eduardo de Filippo napsal původně pro divadlo pro svoji sestru, také herečku a ve filmu ji ztvárnila Sophia Loren a jejím partnerem byl Marcello Mastroianni. Určitě ten film znáte, jmenuje se Manželství po italsku (Matrimonio all’italiana – pozn. redakce). Je to pro mě veliký dar, že mohu na českých jevištích tuto překrásnou hru hrát a mým partnerem je Svatopluk Skopal. Téma prostitutky, která udělá všechno pro to, aby ochránila své děti, které se narodily ve veřejném domě, je nádherné a humor v té hře je kouzelný.
Café Boheme:A pak hrajete ještě život slavné italské herečky Anny Magnani ve hře Římské noci. Hra byla napsaná podle pamětí jejího přítele amerického autora Tennessee Williamse, pro kterého byla Anna Magnani velkou inspirací.
Simona Stašová:Anna Magnani byla největší italská herečka všech dob. Určitě mi to všichni v Itálii potvrdí, staří i mladí. Dostala v Americe Oskara v roce 1955 za Vytetovanou růži, jako první anglicky nemluvící herečka na světě. Tuto hru pro ni napsal právě její přítel Tennessee Williams. Jen taková zajímavost, v roce 1955 jsem se já narodila a právě před nedávnem jsem hrála v divadle ABC divadelní hru Sestup Orfeův, kterou také napsal Tennessee Williams taktéž pro Annu Magnani – a ona tuto divadelní hru zfilmovala v Americe – jako svůj druhý film – s Marlonem Brandem. Nějak cítím, že to do sebe všechno zapadá, a že k sobě tyto ‚náhody‘ přitahuju. Ve hře Římské noci je celý život těchto dvou velikánů a přátel Anny Magnani a Tennesee Williamse. A je to pro mě veliká čest život této herečky představovat na českých jevištích.
Café Boheme:Jistou dobu jste byla vdaná dokonce za italského profesora a kritika Eusebia Ciccotti, se kterým máte i jednoho z Vašich synů. Jak toto období ovlivnilo Vaši náklonnost ke všemu italskému?
Simona Stašová:Než jsem Eusebia před třiceti pěti lety potkala, tak už jsem italsky mluvila. Byl to můj osud, který jsem si sama určila. V mých dvaceti letech jsem poprvé navštívila Itálii, to jsme jeli jako studenti herectví DAMU na výměnný zájezd do městečka L’Aquila a hráli jsme divadlo na jejich náměstí. Po cestě autobusem tam, jsem se s kolegou Ivanem Luťanským naučila své repliky italsky a Italové byli nadšení. To byl takový zážitek a já jsem cítila, že k tomuto národu s jeho neuvěřitelným temperamentem, patřím. Že jsem tam v minulém životě musela žít, třeba jako toulavá kočka, ale žila jsem tam. Po návratu do Čech jsem se přihlásila na Italském kulturním institutu a začala jsem se učit italsky. No a po nějaké době jsem potkala Eusebia. Skvělý člověk, kterého jsem si v roce 1986 vzala, máme spolu syna Marka, žili jsme spolu osm roků a zůstali jsme nejlepšími přáteli.
Café Boheme:Na jaká místa se v Itálii ráda vracíte a proč?
Simona Stašová:Miluju Řím, samozřejmě se tam vracím za Eusebiem, který je profesorem historie a
umění, vracím se tam za kmotrou našeho syna Marka, vracím se tam za přáteli, za lidmi, bez kterých si život nedovedu představit. Miluju i Sicílii, kam se vracím také často. Příroda, lidé, kultura, sluníčko, moře…. prostě život.
Café Boheme:O Vás je také známo, že umíte používat jazyk Danteho Alighieri, a již jste to i několikrát zmínila. Jak se v něm cítíte?
Simona Stašová:Mluvím-li italsky, tak se mi vždy trochu zvýší tep a rozbuší se mi srdce. Asi to souvisí s tím mým pocitem, že už jsem v minulém životě v Itálii musela žít. Italština je krásná píseň, není hezčí řeči na světě.
Café Boheme: Sledujete současnou italskou kinematografii?
Simona Stašová:Samozřejmě. Mám doma italskou televizi, a tak se dívám na kanály RAI 1 – RAI 2 – RAI 3
. Vždycky, když přijede k nám Eusebio, tak se cítí jako doma. Mám ráda staré italské filmy, italský neorealismus, ve kterých hráli právě takoví bardové, jako je Anna Magnani, Monica Vitti, Vittorio de Sica, Marcello Mastroiani, Alberto Sordi, Totó, Aldo Fabrizi, Claudia Cardinale….je jich strašně moc.
Café Boheme:V jedné z rolí, kde hrajete matku slavné dobové herečky Lídy Baarové, věděla jste, že se Lída Baarová uměla prosadit právě v Itálii? Pokud by přišla nabídka i pro Vás, využila byste ji?
Simona Stašová:Na to už je pozdě. To bych si netroufla. Eusebio si to vždycky přál, ale přece jenom mateřský jazyk je pro herečku nejdůležitější. V Římských nocích mám na jevišti šanci italštinu pustit ve chvíli, kdy je Anna Magnani rozčilená a přejde s Tennessee Williamsem do svého mateřského jazyka a nadává italsky. Užívám si to, ale pouze na českých jevištích, kde akcent nepoznají. Ale je to pro mě veliká radost a pro diváky veliké překvapení.
Café Boheme:Stalo se Vám někdy ve Vašich začátcích faux pas, když jste se snažila mluvit italsky?
Simona Stašová: Eusebio je profesorem historie a umění, ale také italského jazyka, a tak v začátcích, když jsme spolu doma mluvili, mě stále opravoval, někdy to bylo k uzoufání, protože jsem měla pocit, že neposlouchá, co mu říkám, ale jaké chyby dělám, tak jsem se rozčilovala, aby mě nechal tak, jak mluvím. Ale nenechal, a to je dobře, proto dneska mluvím obstojně. Díky mu za to.
Na závěr bych popřála nám všem, Italům i Čechům především pevné zdraví a veselou mysl a přátelství. Bez přátelství a humoru by byl ten náš život smutný. Hodně štěstí všem.
Debora Zvardon
ve spolupráci s novinářem Andreasem Pieralli
