Rozhovor s dimitrijem kadrnožkou, současným malířem

Dimitrij Kadrnožka je současný malíř, který se narodil v Kroměříži roku 1923. Vystudoval Reálné gymnázium v Praze, kde roku 1943 odmaturoval.  V letech 1945 – 1954 se věnoval studiím (Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, DAMU) a později působil jako profesor a děkan na Escuela Superior Nacional del Arte na Kubě. Od roku 1951 vystavoval své obrazy v mnohých městech České republiky i v zahraničí. Jeho díla jsou součástí soukromých sbírek po celém světě. V roce 1961 a 1962 obdržel Čestná uznání a později také Státní vyznamenání Cuba, cenu F. Kafky a cenu Salvadora Dalího. Kromě malířské činnosti se také věnuje tvorbě divadelních a filmových plakátů, scénografii, ilustracím, filmovým výpravám a kostýmům.

Odkud berete inspiraci k tvorbě Vašich děl?

Otázka Inspirace, velice jednoduchá. Co neznám to nemaluji. Vycházím z přírody, ze skutečnosti a tu pak jako vnitřní model,vyporozovaný a studovaný do detailů a pak znovuověřený ve zkizzách transponuji myšlenky a představy  v obrazech,na kterých musím pak pracovat v konečné představě se všemi náležitostmi řemesla.( komposice,barva,zpracování atd. vše co ktomu v adekvátní formě náleží, aby odpovídala obsahu.Tomu mému.

Pro mne je abstrakce je pouze název a pojem a identifikace formy, ale  musí vycházet z přírody existence.Myšlení sebjektu je existence v reálu a tak se také vyjadřuje.Kdo říká,že to tak není,buď to neví a nebo si sám sobě nalhává. Vždyť už primitiv v Altamýře tvořil podle přírody z pozorování a vnitřního modelu.A vzájemně se ovlivňoval se spolutvůrci.Výtvory,malby v Altamýře to není naturalismus, ale také to není abstrakce.Je transponovaná forma viděného,zažitého,přednesené a formované tehdejším intelektem.V dnešní terminologii zkratka dovenená až k abstrakci dotýkající se transcendentna.Toť právě ta forma adekvátní obsahu. ( Kandinski,Kupka,Mondrian atd. v tomto kontextu.)

Vzájemné ovlivňování, ale také naopak. Ovlivnění a pak odtažitost v záporném znaménku. V tomto smyslu ovlivnění existuje co existuje tvorba s jeho výtvorem. Je to proces tvoření. Existuje co existuje člověk. Smozřejmně,že něco jiného je plagiát a epigoství, to však nemá s kategorií tvorby nic společného. Vlivy jsou samozřemostí spolu s navazováním ve vývoji. Je to vývojový fakt spějící k novému až současnému.Bez vývoje v návaznosti by to nebylo možné. Staré zkušenosti dávají impulsy a inspirace k novému i jinému.

V umění,aby ještě bylo uměním pak spekulace o novosti,jedinečnosti bez poznání předchozího je nesmysl a dospívá k sofizmatům,oblbování a lží světicí účel a to je obchod. Faleš a podvod v rukou vulgárního obchodníka a ne umělce. Mediálně formovaná jedinečnost ve lži.

Poctivost musí být, mělo by být krédo umělce. Ne faleš a lež. Předstírání a šokování čímko-li, ale jenom ne uměním. Tento postup,toto myšlení je scestné a je to projev pokleslé kultury,estetiky a etiky. Umění není spekulace o vývoji, ale vývoj ve smyslu etickém a tedy i estetikém. Opakuji umění nemůže být snažením se o podvod a podvodného jednání ve smyslu jakéhokoli zisku.Možná, že namítnete přílišný idealismus s ideály, ale umění je ideál s ideály o kráse,byť i nekrásně se zdající. Nemusí se každému vše líbit a kovenovat mu, ale musí to být vždy v kategorii umění – ideálu krásna. Bez spekulací o vývoji, Ale vývoj a poctivost v progresi. Picasso neříkal,že se neinspiruje už jednou udělaným. Nalézat v archeoligii umění, ale bez falše,lži a podvodů.

Tvořit je předvším práce a řehole, je to predestinace víry v umění. Práce na hřivně a tu má každý jinou, rodů mnohých, ale vždy posctivost v pravdě bez gest,nepoctivosti falešných cest,záměrů a arogance. Postmoderna, spíš postmódnost to je dnešní trend.Podlézání pokleslému vkusu byl a je vždy jen kýč, ať si říká a jmenuje se jak chce. Inspirace- sktečnost-realita-příroda-existece jsocna a člověka.

Jakou roli hraje umění ve Vašem dlouhém životě?

Otázka jakou roli hraje malování v mém životě ?  Podstatná.Je to součást mé existence mého já, smysl života. Radost a uspokojení. Neumím si jinou formu seberealizace představit.

Zdá se, že ve Vašich dílech je barva hlavním prvkem, zvláště výrazný je potom přechod mezi teplými a studenými odstíny, co podle vás vyjadřuje tato rozdílnost?

Kde jsem poznal a jak, barevnost a tyto  vzathy. Barva jeden ze smylů obrazu a vyjádření,osbní prřístup a myšlení barvou.

Je ne asi, ale pravda, že na tyto vztahy jsem přišel a poznal je až teprve v tropech a to na Kubě. Lépe řečeno tyto batevné vztahy. To poučení jak říkám jsem poprve pochpil až zde.A to nejen nejen v celém spektru, ale také ve vztazích bílá a černá,což je sounáležité a bez pochopení působení nebo funkce světla a to právě tohoto čistého nefiltrovaného. Evropa s mlhami,sněhem, nečasem, smogem je splín a špatná nálada. V tomto prostředí žijící člověk je podstatou veselý,šťastný a ne tak komplikovaný jako u nás. Tropický déšť je osvobozující a to vše vykoupeno zářicím sluncem. Jste obklopeni tisíci barvami v tisíci vztazích pro Evropana neskutečných. Vždy jsem o nečem takovém snil, vždy obdivoval tu krásnou barevnost mnoha malířů,ale až zde jsem poznal tyto zákonitosti. Mnozí kolegové a uměnoznalci mně vytýkali tuto barevnost, ale později kdy i oni navštívili tyto kraje mně dali zapravdu. Pak konečně pochopili jako já. Zde se najednou cítíte oproštěn,předsudků a pouček, s metafisikou a filosofií v sobě svojí, kde blbost už neradí rozumu jak říká Shakespeare.Jste osvobozen a jako dítě nezkažen se projevujete. Radost z existence a chápání světa,přírody be zvypočítavosti,bez předsudků a v úpřimnosti začínáte se mazlit s barvou,až jí plně pochopíte a můžete se s ní bavit na úrovni intelektu a v prosté radosti z malování.

Ano fascinuje mne nejen barva,plocha a tvar, ale také čára,linka,Učil jsem se kreslit u profesora,jenž kreslil bez chyby znalý pravopisu linky, čáry. Neměl rád gumování,znovu a znovu až k úmoru, ale naučil, že čára má svůj řád,život a obsah.Právě tyto zkušenosti a poučení mně sblížili s linkou a barvou a snažím se o jejich symbiózu – barevná čára. Dám se unášet čarou,kresba mne vzrušuje dává uspokojení a vnáší mne do transcendentna, zkušenost a zkušeností z viděného a zažitého. Je to uspokojení,ale i symbolismus takto pojatý v jeho esoterice vedený k esoterismu v chápání a sdělení. To není abstrakce ve spekulaci a v ní pak spekulativně dovedené ke konsumentovi, k divákovi. Vycházím z podtsaty a z principu chápání reálného světa se všemi jeho atributy a vším živým v jeho metabolismu.

Mnoho Vašich děl se téměř blíží ke kaligrafii nebo čínským znakům, je to vliv orientální kultury, nebo jste k této tvorbě dospěl nezávisle Vy sám?

Lionela, linie mne pohlcuje,fascinuje a zajímá jako živý organismus. Ne kaligrafie a dekor.Nechci při tom říkat, že kaligrafie není umění,ale vyjádřená v jiné kategori a ne té moji. Ne kaligrafie, ale čára,linie jako trojrozměrná; v prostorovém pohledu,ne jako ornament, ale jako živoucí hmotný organismus. Čára žijící v prostoru tvořeném barvou,jejími valéry jako v přírodě,třeba krajině,prostředí v symbióze. Tato čára tedy není a ani nemůže být kaligrafický ornamet na ploše papíru tedy  dvojrozměrná. Čára v prostoru a také sam o sobě trojrozměrná.

Ano jak se ptáte, dospěl jsem k tomuto vidění a ztvárnění čáry na základě stovek studií. Čára, prostor. Z toho pak kresba aktu,kde linka nenjen jako plošná, ale vyjadřující hmotu a oddělující se v prostoru. Musí mít objem,třetí dimenzi. A obsah,musí o tom kresleném vypovídat ,je to vzájemný dialog.

Dalším prvkem v některých Vašich dílech je žena, někdy přímo ženské pohlaví, co ve Vašich dílech představuje?

Dále se mne ptáte proč kreslit, malovat ženu se vším co k ní patří.Přístup k intimitě ženy bez vulgarity, ale v sexu, bezpohlavnost nemohu,neumím,je pro mne proti všem žákonům přírody.Žena jako maximální estetický objekt nekonečného intimního tajemství. Snažím se o tvorbu,namalování tohoto tajemství a to v kráse linie,právě jen v lince a barvě, ale ne už anonymně, ale v intaktní znalosti co do obsahu i formy. Nemají tedy identičnost barevnou,ale komponovanou se záměrem nezobrazovat,ale se snahou smyslového vnímání.Proto LIONELA VENERIS.

Je to čárka Venušina jedna ze znaků ženy vídaná už od pranedávna ve výtvarném umění. Intimní portrét, bez vugarity a lascivity.