Byl jsem požádán redakcí deníku www.ihned.cz abych zprostředkoval názor jednoho italského experta, který by zodpověděl debaty online na téma, zda český prezident Václav Klaus poškozuje reputaci země v zahraničí. Obrátil jsem se na našeho kamaráda prof. Marco Petricelliho, který již měl možnost spolupracovat s Cafè Boheme. Nechám na vás čtenáře se těšit na jeho názor, který přikládám zde níže, dovoluji si jen podotýkat, že plně se ztotožňuji s jeho myšlenkou, a že si myslím, že v tak kritickém období, kdy jsou ohroženy samé základy Evropské unie, a je nutné nechat slyšet svůj hlas vůči prohlášením takových politiků, kteří příliš ležérně a krátkozrace, míří jenom ke shromáždění snadných souhlasů, tím, že neustále a jenom poukazují na chyby a nedostatky tak komplexního projektu. Nedávné přidělení Nobelové ceny za mír Evropské unii, které byl popudem výše zmíněné debaty, překvapilo hodně lidi. Nezávisle na vhodnost takové volby, je nesporný fakt, že tato cena má nemalou zásluhu v tom, že gestem silného politického směru připomněla, že výdobytek dosud nevídaných více jak 60 let míru v Evropě není věc, kterou bychom měli podceňovat a, tudíž, ani brát za danou nebo předpokládanou. Historie nám ukázala vícekrát, že drastické události, jakými byly dvě světové války, ještě par let předtím se zdály být většině lidí zcela nemyslitelné. Je to důležité memento, který bychom měli mít patřičně na zřeteli. Pro záznam: 86% respondentů odpovědělo, že ano, kdežto jen 14%, že ne. Pro ty, kteří by chtěli se o této debatě dozvědět více, zde ji najdou celou: http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-57923950-prezident-vaclav-klaus-skodi-reputaci-ceska-v-zahranici
Přeji vám příjemné čtení!
Marco Patricelli :”Úvaha, která se nabízí, je, do jaké míry výstupy prezidenta Václava Klause reflektují myšlení Čechů a zda jsou teploměrem veřejného mínění. Není to poprvé, a nebude to ani naposledy, co se na mezinárodní scéně objevují myšlenky, které (zamaskované v obleku institucionální důvěryhodnosti) jsou nestabilní směsí demagogie, populismu, folkloru a trochy nacionalismu. Je vhodné si připomenout, že Evropská unie je organismus založený na dobrovolném vstupu a na solidních demokratických a liberálních základech. Klaus reprezentuje poměrně malou zemi a jeho systematické šermířské útoky se tváří jako něco více než jsou: protivná štípání, která ale podkopávají práci a důvěryhodnost nadnárodního organismu – byť ten jistě není dokonalý, ale je to to nejlepší, co vyšlo z naší společné historie.
Klausem okázale vystavovaný euroskepticismus je dnes snadná karta na hraní, protože Evropa pluje bouřlivými ekonomickými vodami, ale tento euroskepticismus postrádá realismus, znalost historie a prozíravost. Jeho nedávné ironické prohlášení proti Nobelově ceně za mír přidělené Evropské unii přehlíží fakt, že díky intuici tří snílků (Adenauer, De Gasperi a Schuman) a sebeobětování celých generací Evropanů starý kontinent zažil nejdelší období míru své tisícileté historie. Konstantní “ne” Klause dost připomínají “niet” z období, po kterém se málokomu stýská – a Čechům ještě méně oproti jiným Evropanům, kteří toto období zažili a viděli jen zdálky.”
Il presidente Václav Klaus danneggia la reputazione della Repubblica Ceca all’estero?
Sono stato interpellato dalla redazione del quotidiano www.ihned.cz affinché fornissi il parere di un esperto italiano che rispondesse al dibattito online sulla questione se il presidente ceco Václav Klaus danneggi o meno la reputazione del paese all’estero. Per dare una risposta ho coinvolto il nostro amico prof. Marco Patricelli, che ha già avuto modo di collare con Cafè Boheme (si veda l’articolo “Repubblica Ceca ieri e oggi. Intervista allo storico Marco Patricelli.” http://www.cafeboheme.cz/?p=387). Lascio a voi lettori il piacere di scoprire la sua opinione riportata sotto, mi permetto solo di aggiungere che condivido pienamente il suo pensiero e penso che, in un momento così critico, in cui sono minacciati i pilastri stessi dell’Unione Europe, sia necessario far sentire la propria voce di fronte a dichiarazione di politici che, con troppa leggerezza e scarsa lungimiranza, mirano solo a raccogliere facili adesioni puntando il dito sempre e soltanto contro i difetti e le mancanze di un progetto così complesso. La recente assegnazione del Premio Nobel per la Pace all’Unione Europea, che ha dato adito al dibattito online di cui sopra, ha sorpreso non poche persone. Al di là dell’opportunità o meno di tale scelta, è innegabile il fatto che questo premio ha avuto il merito non da poco di ricordare con un gesto di forte indirizzo politico che la conquista di oltre 60 anni di pace finora mai visti in Europa non è cosa da sottovalutare e, quindi, nemmeno da ritenere garantita o sottointesa. La storia ci ha insegnato più volte che eventi drastici, come lo sono state le guerre mondiali, pochi anni prima sembravano ai più assolutamente impensabili. Un memento importante di cui tener debitamente conto. Per la cronaca: l’86% degli interpellati ha risposto di sì, mentre solo il 14% di no. Per chi volesse approfondire qui troverà l’intero dibattito: http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-57923950-prezident-vaclav-klaus-skodi-reputaci-ceska-v-zahranici
Buona lettura!
Marco Patricelli: “La riflessione da fare è se e fino a che punto le sortite del presidente Vaclav Klaus rispecchino il pensiero dei cechi, e se esse siano il termometro dell’opinione pubblica. Non è la prima volta e non sarà l’ultima che nella ribalta internazionale si affacciano idee che, ammantate nel doppiopetto della rispettabilità istituzionale, sono l’instabile miscela di demagogia, populismo, folklore e un po’ di nazionalismo. L’Unione Europea, è bene ricordarlo, è un organismo ad adesione volontaria che non prescinde da salde basi democratiche e libertarie. Klaus, rappresentando un Paese relativamente piccolo, tira sistematicamente colpi di fioretto che ambiscono essere molto più di quel che sono: punture fastidiose, che però minano lavoro e credibilità di un organismo sovranazionale tutt’altro che perfetto. Ma è il migliore della nostra storia comune. L’euroscetticismo sbandierato da Klaus oggi è una carta facile da giocare, perché l’Europa naviga nelle acque in tempesta dell’economia, ma manca di realismo, di conoscenza del passato e di lungimiranza. La sua recente dichiarazione ironica contro il Nobel della pace assegnato all’UE, sorvolava con troppa disinvoltura fatto che grazie all’intuizione di tre sognatori (Adenauer, De Gasperi e Schuman) e ai sacrifici di generazioni di europei, il vecchio continente ha conosciuto il più lungo periodo di pace della sua storia millenaria. Il puntuale “no” di Klaus ricorda molto i “niet” di un’epoca di cui pochi hanno nostalgia, e i cechi ancor di meno di altri europei che quell’epoca l’hanno vista e vissuta da lontano.”
Si precisa che le opinioni e le idee espresse dagli autori degli articoli pubblicati su www.cafeboheme.cz, anche quando questi fanno parte della Redazione, non sono necessariamente le stesse degli altri componenti della Redazione della rivista.
La Redazione